πλέω [Et. lat. pluit, pluvius, slov. plovem, pluti, plavati, plov, (s)plav; nem. fließen. – Obl. fut. πλεύσομαι, at. πλευσοῦμαι, aor. ἔπλευσα, pf. πέπλευκα, pass. pf. πέπλευσμαι, aor. ἐπλευσθην, fut. πλευσθήσομαι, adi. verb. πλευστός; ep. πλείω, ep. ion. poet. πλώω, fut. πλώσομαι, aor. ἔπλωσα, pf. πέπλωκα, ep. kor. aor. ἔπλων, pt. (ἐπι) πλώς, πλῶντος]. 1. a) plovem, jadram, ladjam; b) plavam νῆσος. 2. prijadram, plovem, vozim se po θάλατταν, ὑγρὰ κέλευθα.